Audi A5 Sportback 3,0 TDI - Audi na Hrad? Možná už brzy

Měl to být další nudný test sterilně dokonalého Audi. Nakonec se z toho vyklubala zábava a nový důkaz, že snad vlivem globálního oteplování se ledy začínají hýbat i v Ingolstadtu. A Mnichov z toho nebude mít vůbec radost.

Moje první myšlenka, když jsem zahlédl informaci o chystaném Audi A5 Sportback? Bože můj, další čtyřdveřový nesmysl, který alespoň v Česku zapříčiní hlavně zvýšení nevraživosti mezi sousedy. Když si totiž Čech může koupit auto, které nosí vypálené na čele čtyři kruhy a přitom vypadá alespoň trochu jinak než tisíce ostatních Audi, udělá to. Nenáviděného naštve, neb mu koupí pošle asi takový vzkaz: ,,Milánku, to čumíš co? Byznys šlape, nová Audinka za dva míče, na to ty se nikdy nezmůžeš."

Ponechejme stranou, zda si to soused zaslouží. Ponechejme stranou i to, zda si aktér z druhé strany plotku, neboli kupující a majitel Audi A5 Sportback nepořídí tohle auto jenom proto, aby ukázal, že na to má, případně v spalující touze sbírat obdivného pohledy ze strany ženského pohlaví. Ponechejme dokonce stranou i to, zda na té nové audince za dva míče nevisí leasing s pěkně tučnými měsíčními splátkami, které se daří majiteli odesílat v lepším případě s 14denním zpožděním.

Moc rád bych na tomto místě prohlásil, že se u nás auta z podobných důvodů dávno nekupují, že vítězí racionální faktory, nadšení z designu nebo jízdních vlastností, ale určitě nejsem sám, kdo vidí docela často pravý opak. Když jsem si tohle všechno v jediný moment spojil dohromady (jako roznětka k takovým myšlenkovým pochodům přitom stačila jediná špionážní fotka), není se asi čemu divit, že jsem Audi A5 Sportback raději rychle vytěsnil z hlavy.

Matně si vzpomínám, že brzy na to přišly první fotky, naopak živě vidím svůj výraz, když jsem si fotky tohoto nového čtyř, pardon vlastně pětidveřového zázraku prohlížel. Nuda, šeď a nezájem. V mém nitru se zkrátka rozhodila prázdnota, velké nic. Prostě další Audi. Elegantní, vyvážené, nekonfliktní, usedlé, normální, nemastné, neslané, zkrátka auto, které neurazí a asi nadchne málokoho (mimo Audi sektu). Asi někde v tomto místě jsem nad novou verzí A5 zlomil hůl.


 

Nedejte na první dojem

To jsem ovšem neměl dělat, protože o několik měsíců později přišel tento test a následně krušné chvíle s pinzetou a lepidlem v ruce, jak jsem se snažil zlomenou hůl dostat do původního stavu. Po zlomu v holi totiž přišel zlom názorový. Přitom test nezačal vůbec dobře. Přijel jsem před redakci, dole stál bílý zázrak, klíče čekaly na vrátnici. Byla tma, takže detailní zkoumání křivek nedávalo příliš smysl, přesto i z husté tmy vyčnívaly klasické linie Audi.

Jedna linka přesně navazující na druhou, žádné zbytečné kudrlinky, žádné odbočky, žádné okliky, zkrátka jasně nalajnovaný směr, ze kterého se designér očividně nesměl odchýlit ani o píď. Audi prostě ví, co dělá a bude v tom pokračovat. Na jednu stranu, výborná zpráva. Milovníci značky přesně vědí, co se stane za tři, šest nebo deset let a nemusí propadat depresi, že budou muset své další firemní auto vybírat u Lexusu, Mercedesu nebo BMW (což se o BMW tak úplně říct nedá, alespoň ne nyní).

Na druhou stranu, velké zklamání, protože největší odvaz, který jsme u Audi za posledních 10 let zažili, byl velkolepý nástup Singleframe a LED v zadních a předních světlech. Nu což, komu se to nelíbí, ať dá ruce pryč, řekne obhájce a má pravdu. Značek sice ubývá, počet modelů a segmentů se však zněkolikanásobil, takže je rozhodně z čeho vybírat. Tedy pojďme od designu pryč, protože ani rozbřesk a první sluneční paprsky hladící Audi linie na názoru výše nic nezměnily.

Naopak lehká monotónnost pokračovala usazením do interiéru, kteréžto pocity naštěstí dokonale vyvažoval vysoký kvalitativní standard a z něho plynoucí pocit luxusu. Audi interiéry umělo a stále umí, i když bych si na základě své delší osobní zkušenosti se starším modelem A4 mohl rýpnout, že umí i lépe, než právě předvádí. Tak či tak v tomto směru udává Ingolstadt v mnoha třídách, ve kterých působí, tón a přestože se například BMW s novými modely snaží napravit reputaci, Audi má stále určitý náskok.


 

,,Moderna" zvenčí, klasika uvnitř

Co se týče jednotlivých prvků, např. kvality plastů, rozmístění ovladačů, nastavení sedaček a vůbec způsobu ovládání auta, vše kopíruje modely A4, A5 a další. Máte tady velkou barevnou obrazovku multimediálního systému MMI, o jehož úžasné přehlednosti začínám s přibývajícími funkcemi lehce pochybovat, máme tady staré dobré koncernové páčky blinkrů, stěračů nebo tempomatu, je tu i starý dobrý luxusní tlumený zvuk dovírání dveří, a to, považte, bezrámových. Audi A5 Sportback vás neošidí ani o přehledný a krásný přístrojový štít s bílým podsvícením.

No nosu nebo spíš zadnice mě praštil vynikající posaz za volantem, který bych čekal spíše od mnichovských, ale ledy se díky bohu pohnuly i výše na sever. V A5 Sportback sedíte hodně nízko, sportovně, přitom však zůstal zachován výborný výhled dopředu, do boku a kupodivu i dozadu. Tak a tím jsem si hezky nahrál na smeč v podobě povídání o zásadní inovaci tohoto modelu. Tvar karoserie kupé, ale přitom plně a relativně vysoko otevíratelné páté dveře nebo víko kufru včetně skla, chcete-li.

Zkrátka úplně normální liftback, který vypadá jako úplně nenormální kupé. Audi se očividně genového inženýrství neštítí a klidně spojí dohromady dříve neslučitelné, v čemž následuje svého velkého rivala BMW. Bavorák si vyrobil X6 nebo nezařaditelné BMW 5 GT, Audi v souladu se svou filozofií postupné evoluce a nešokování vyrobilo luxusní kupé-liftback. Někdo se může ptát proč, na což se nabízí okamžitá odpověď otázkou - a proč ne?

Mercedes-Benz CLS, ale i Passat CC dokázaly, že spousta lidí ocení spojení emotivnějších křivek kupátka s praktičností ,,sedanovských" čtyř dveří. Audi koncept vylepšilo o dveře páté, čímž zabrnkalo na strunu všem řidičům, kteří mají rodičovské povinnosti, ale kategorii MPV obchází velkým obloukem, notorickým závislákům na hobby-marketech a spoustě dalších. Kdo má za sebou rekonstrukci bytu, stavbu rodinného domu nebo třeba jenom stěhování, dobře ví, jak občas dokáží sedany (navíc s nesklopnými zadními sedačkami) člověku hnout žlučí.


 

A5 Sportback samozřejmě nikdy nebude žádný stěhovák, jeho kufr s objemem 480 litrů ovšem bohatě stačí na převoz větších a pokud sklopíte sedačky i delších předmětů. Jak říkám, žádný stěhovák, ale rozhodně větší přepravní schopnosti než může nabídnout kterýkoliv sedan.

Překvapení i zklamání...nejen v motorovém prostoru

Jak začít klíčovou pasáž testu věnovanou něčemu, co každý důvěrně zná o čem četl tolikrát, že se i Babička Boženy Němcové může zahrabat? Kdykoliv se totiž v titulku testu objeví spojení 3,0 TDI Quattro, každý ví, o čem bude řeč a veškerá další slova jsou většinou zbytečná. Všechno se to točí okolo kultivovaného projevu naftového šestiválce, špičkového utlumení, rozumné spotřeby, výborné stability auta, zatraceně rychlé a chytré dvouspojkové převodovky a tak dál.

Že tedy šestiválec 3,0 TDI patří stále do zlatého fondu naftových šestiválců, že Quattro šlape jako hodinky, ale ve vysokých rychlostech tlačí auto ze zatáčky ven a že jinak silnému motoru žere dost výkonu a zvyšuje spotřebu určitě víte. Asi tedy víte i to, že Audi umí famózně odhlučnit prahy, utlumit nápravy a vůbec celý podvozek a jako správný dirigent dokáže sladit všechny elektronické systémy v čele s příplatkovým Audi CES podvozkem v jedno fungující těleso.

Pokud tohle všechno víte, má vůbec smysl se rozepisovat dál? Teď vám možná překvapím. Má. Má to smysl už proto, že lidi a někdy mám pocit, že Češi obvzlášť, mají krátkou paměť. Hlavně jsem však v průběhu testu narazil na celkem 3 odchylky od vyřčeného standardu. Odchylka první - nedotáčivost. Majitelům všech modelů s pohonem Quattro a těžkým naftovým motorem nad přední nápravou nemusím nic vykládat. Pokud nepropadli slepé lásce k svému autu a zkusili se svým broučkem alespoň jednou doslova vlétnout do zatáčky, moc dobře znají pocit silné nedotáčivosti, který se dostavil bez ohledu na aktuálně standardní dělení točivého momentu v poměru 60 na zadní a 40 procent na přední nápravu.

Ta nedotáčivost tam jednoduše byla a basta. Ne tak se sportovním diferenciálem Quattro. Nenápadná inovace, kterou v široké nabídce příplatkové výbavy snadno přehlédnete a která rozděluje točivý moment chytře mezi kola zadní nápravy, udělala z testované A5 Sportback pěkně ostrou a zábavnou potvůrku. Tak ochotně mi ještě nechodila do zatáček žádná čtyřkolka od Audi, což jenom posiluje mé neblahé tušení, že BMW začíná na úkor Audi pomalu ztrácet půdu pod nohama. Kdyby místo naftového šestiválce řádil pod kapotou šestiválec benzínový, mám zřejmě nový automobilový cíl.

A propos motor. Odchylka číslo dva - tradičně opěvovaný agregát, v testovaném modelu s maximálním výkonem 176 kW v pásmu 4000 - 4400 min-1 a točivým momentem 500 Nm mezi 1500 a 3000 min-1, si tentokrát brumlal pod vousy trochu víc, než u něj bývá obvyklé. Zvukový projev v nízkých a valné části středních otáček se odehrával podle obvyklého scénáře - pohoda, klídek, tabáček, vyšší a vysoké otáčky, jakož i ranní starty ovšem připomínaly baladu pro uši docela vzdáleně.


 

Neřeknu vám, čím to je, na rozebrání a analýzu auta nebylo svolení ani čas, řeknu vám ovšem, že to není tak skvělé, jak jsme zvyklí např. z Audi A6. I proto vidím A5 Sportback spíše v střední třídě, přestože rozměry docela zdatně atakuje třídu vyšší střední. Odchylka číslo tři a největší zklamání - převodovka S-Tronic. Má dvě spojky, sedm stupňů, zřejmě i nejnovější software, přesto se v některých situacích chovala jako přihlouplý čtyřstupňový automat.

Nahoru převodovka řadila velmi dobře, rychle a hladce, s řazením dolů ovšem váhala, občas navíc nechala spadnout otáčky nesmyslně dolů, vzala si oddech na přemýšlení a zařadila. Jakoby si kladla existenční otázku - sepnout či nesepnout? Vzhledem k tomu, že A5 Sportback střídala v mých rukou BMW 5 GT s novým osmistupňovým Steptronicem, musím v kontextu tohoto přímého srovnání na plná ústa říct - tohle se milé Audi fakt nepovedlo.

Jo abych nezapomněl, spotřeba se v mém případě pohybovala v rozmezí 9,5 - 10,5 litru na 100 km jízdy. Umím si představit, že někdo ze stejného Sportbacku vymlátí spotřebu okolo 8 litrů, jezdit dlouhodobě za 6 - 7 litrů nafty ovšem v tomto konkrétním případě nevidím reálně. Pokud nezvolíte Toyota Prius nebo alespoň Lexus RX450h styl, pak budete tankovat co 800 - 850 km.

Audi válí

A opravdu válí. Nejde o to, že dělá auta vzhledově agresivnější, nebo s dokonalejším interiérem, případně vyspělejší elektronikou. Nejde ani o to, že umí nabídnout sofistikovanější bezpečnostní systémy, to se dnes, ruku na srdce, snaží nabídnout kde kdo. Audi dělá všechno to, co se od něj očekává, přitom pomalu a občas i docela nenápadně přidává tam, kde to řidiče nejvíc těší a konkurenci může nejvíc bolet - v oblasti jízdních vlastností. Amorův Audi šíp zatím těsně mé srdce minul, ale nedokážu vám zaručit, že tomu příště nebude jinak.

První cena vozu923.400,-Kč (A5 Sportback, 2,0 TFSI 132 kW)
První cena vozu s testovanou motorizací1.200.400,-Kč (A5 Sportback, 3,0 TDI quattro 176 kW)
Základní cena testovaného vozu1.256.200,-Kč (A5 Sportback, 3,0 TDI quattro S tronic 176 kW)
Cena testovaného vozu vč. příplatků1.829.489,-Kč (A5 Sportback, 3,0 TDI quattro S tronic 176 kW)

Plusy

  • Špičkově zpracovaný interiér
  • Výborně odhlučněný podvozek
  • Dostatečně prostorný interiér
  • Snadný přístup do zavazadlového prostoru
  • Vynikající jízdní vlastnosti
  • A body navíc za dobrý nápad

Minusy

  • Občas zmateně se chovající převodovka S-Tronic
  • Hůře utlumený motor 3,0 TDI
  • Omezený prostor vzadu nad hlavou

Vydáno: 21. 12. 2009

Autor: redakce@auto.cz (AUTO.CZ)

Zdroj: auto.cz

Aktuální nabídka: Audi A5 bazar