Hyundai i30 CW 1,6 CRDi - Srdečný pozdrav z Rüsselsheimu

Už pár let funguje vývoj Hyundaie v Rüsselsheimu na západě Německa, nedaleko automobilky Opel. Jestli právě z této líhně vyšly klíčové vůdčí osobnosti evropského vývoje Hyundaie nechce ani jedna strana potvrdit. Není ale nová i30 CW nepřímý důkaz?

Kvalitativní revoluce

První věc, která nás i při třetím testu i30 opět překvapila, je pokrok, který automobilka Hyundai udělala za posledních několik let. Kvalitativní úroveň interiéru snese po stránce designu, použitých materiálů i finálního sestavení nejpřísnější měřítka. Zatímco dříve byl mezi Hyundaiem a Toyotou nebo Mazdou propastný, a na první pohled zřejmý rozdíl, dnes se musíte opakovaně ujišťovat, zda je na volantu opravdu logo Hyundai.

Už při otevírání dveří si všimnete minimální síly na klice a plynulého chodu, který se při tom děje. Když naopak zavíráte dveře, ozve se ukázkové tlumené bouchnutí, skoro takové jako u Lexusu. Manipulace se zadním výklopným víkem snad nemůže být jednodušší. Je lehké, není potřeba se s ním prát a vše jde také velmi hladce. Zůstaneme-li chvíli v interiéru, jsme obklopeni převážně antracitově černými materiály, které přesně odpovídají evropskému vkusu a představě o solidnosti. Toto auto ale nechce soupeřit z dobrými nebo průměrnými modely původem z Francie nebo Itálie. Na mušce jsou jednoznačně německá auta. Dokládá to věcný vzhled přístrojového štítu se čtyřmi jednoduchými číselníky a modrým podsvícením. Na rozdíl od sesterské Kie mají displeje mezi budíky a na středové konzole mnohem jemnější strukturu, takže je na stejné ploše více informací.


 

Máme-li na pracovišti řidiče jmenovat nějaké nedostatky, pak jde o ovládání palubního počítače tlačítkem na obvodu kapličky, vpravo od volantu. Tlačítko (TRIP) je sice snadno dosažitelné, ale z obvyklé pozice řidiče není vidět, takže to vyžaduje šmátrání po slepu nebo vyklonění. Druhá výtka, známá i z jiných modelů na této platformě, míří k nedostatečnému rozsahu výškového seřízení volantu. Pokud se totiž sedadlo nachází v horní poloze, je limitem pro řidiče průměrné výšky ne vzdálenost ke stropu nad sedákem, ale výhled na přístroje, který je zastíněn volantem. Nezbývá tedy než zvolit nižší polohu sedadla, s větší vzdáleností hlavy od stropu. Intenzita podsvícení přístrojové desky je plynule regulovatelná (důležité zejména u nás, kde se svítí i ve dne), ale regulace účinkuje na jednotlivé displeje různě. Je možné, že tyto detaily se budou mnoha zákazníkům zdát jako nepodstatné malichernosti, protože celkový dojem z pobytu za volantem je velmi dobrý.

Od B-sloupku dozadu...

...začíná nový svět, který i30 výrazně odlišuje od svého dvojčete se značkou Kia. Korejský koncern už jedno prvoplánově líbivé kombi má (teď mluvíme o Cee'du SportyWagon), a tak netradiční styling s extrémně dlouhým rozvorem (2,7 m) se jeví jako dobrá cesta jak se odlišit. Prioritu u Hyundaie má posádka, která si může užívat nejen luxusních rozměrů po otevření druhých bočních dveří a nadprůměrně velkou vnitřní šířku (1480/1470 mm ve výši loktů vpředu/vzadu), ale také mimořádně velký podélný prostor v obou řadách. Vzadu je podélná vzdálenost mezi předním opěradlem a zadním opěradlem 700 až 940 mm, podle aktuální pozice předního sedadla. Poloha sezení na zadních sedadlech je z hlediska ergonomie srovnatelná s nejlepšími konkurenty, což ale nedovolí opustit měřítka nižší střední třídy. Místa je sice dost všemi směry, ale sedák vzadu má délku jen 460 mm (vpředu 500 mm) a jeho vertikální vzdálenost od podlahy (360 mm) nedovoluje plnohodnotné podepření stehen. Opěradlo zaslouží pochvalu za délku 670 mm, větší sklon ale nemusí vyhovovat každému.


 

Bez schodu

V nižší střední třídě dnes už je standardem zavazadelník, který má po sklopení zadních sedadel zcela rovnou podlahu nebo alespoň rovinu, která se v místě sklopených opěradel láme bez schodu. Pokud se měla i30 CW rovnat s nejlepšími (Focus kombi, Astra Caravan, Golf Variant, Octavia Combi), nebylo myslitelné, aby tímto detailem vybočovala.

Logickým řešením, které by asi kvůli úspoře nákladů zvolila většina konkurenčních koncernů, by bylo převzetí systému sklápění sedadel od Kie, ale to není překvapivě případ tohoto modelu. Zatímco Cee'd SportyWagon má vpřed výklopné sedáky a na ně sklápěná opěradla, u i30 CW se sklápí jen opěradla. Cee'd SportyWagon má dokonale rovnou podlahu, což logicky nebylo možné s jednodušším hardwarem u Hyundaie docílit. Vyrovnání dna základního zavazadelníku alespoň odstranilo schod, takže mezi dnem a sklopenými opěradly je jen malá změna v rovině podlahy. Se zvoleným řešením souvisí rozměrný polystyrenový díl pod podlahou, v kterém jsou sice další úložné prostory, ale šikovný Čech by takový prostor dokázal zařídit efektivněji.

Po tomto obšírném popisu zadní části interiéru už nepřekvapí, že v zádi je při pětimístné konfiguraci pouhých 415 l základního zavazadlového objemu, údajně se totiž nezapočítal objem pod podlahou zavazadelníku. Rozšíření sklopením opěradel přinese objem 1395 a ložnou plochu s délkou 1,7 až 1,94 m, podle aktuální polohy předních sedadel. Nakládací hrana je u nezatíženého vozidla jen 64 centimetrů nad vozovkou, a příjemné je také to, že je v úrovni dna zavazadelníku. Škoda, že není možné sklopit do roviny sedadlo předního spolujezdce, pak by totiž vynikla výhoda odlišného uspořádání sedadel ve srovnání s Kiou.


 

i30 Long

Jak se změnilo chování auta, které má o třídu větší rozvor? i30 CW působí vizuálním dojmem poněkud neohrabaně, ale jakmile se rozjedete, tento pocit zmizí. Poloměr otáčení se proti Cee'du SportyWagon zvětšil asi jen o 5 centimetrů, ale auto působí stabilněji hlavně ve vyšších rychlostech a komfortněji překonává nerovnosti na silnici. Příď zatáčí velmi brzy, v rychleji projížděných zatáčkách se občas reakce dostaví později, ale celkově se dlouhá i30 řídí spíše jako o kategorii větší auto, než dlouhý hatchback.

Rozebírat podrobněji vlastnosti motoru 1,6 CRDi znamená pět na něj vlastně samou chválu, podobně jako při minulých setkáních. Jednotka, která spolehlivě supluje slabou verzi dvoulitru, je kultivovaná ve většině provozních režimů (mimo volnoběh, kdy se vibrace přenáší do volantu i sedadla!), její síla roste plynule a bez překvapivých skoků, spotřeba paliva je příkladná. Při standardních 100 km/h se motor spokojí s 5,1 litry, na dálnici při 130 km/h pak odebírá méně lichotivých 6,3 l/100 km. Vadou na celkové kráse hnací soustavy je jen pětistupňová převodová skříň, která patří z hlediska snadnosti ovládání k lepšímu průměru na trhu. Z asijských vozů této třídy nemá Hyundai snad jen na stále špičkovou Mazdu3. K tomu abyste si jízdu užili dosytosti, chybí rychlejší synchronizace, která brzdí řidiče při snaze o sportovnější střídání rychlostních stupňů.


 

U testovaného exempláře jsme zaznamenali zvýšený přenos vibrací od kol. Šlo o mírné brnění s vysokou frekvencí, které zpočátku není na obtíž, ale když jedete 130 km/h pár hodin, asi by vám začalo překážet. Vzhledem k tomu, že se vibrace při vyšších rychlostech stávaly intenzivnější, je možné, že šlo pouze o nevyvážené přední kolo, ale kdo ví...

Hyundai nebo Kia?

Otázka, na kterou budeme nyní hledat odpověď je u vás možná už dávno odpovězena. Designových a prostorových rozdílů mezi korejskými dvojčaty je tolik, že dokonce mohou převažovat ti, kdo se rozhodli srdcem. Ponoukat pak takové zákazníky výhodností toho či onoho ceníku může být naprosto zbytečné. Přesto tady tato stručná ceníková analýza je.

Na první pohled je zřejmé, že Hyundai hodlá postavit i30 CW hierarchicky nad Cee´d SportyWagon. Naznačuje to nepřítomnost základní - i když velmi dobré - čtyřválcové motorizace 1,4 CVVT. Podrobnější srovnání vyznívá z hlediska ,,hodnoty za peníze" lépe pro Hyundai.

Cenovka základního provedení Classic začíná na 384.900,-Kč, Kiu se stejným motorem pořídíte o 15 tisíc dráž. Ve výbavě základního Hyundaie je 6 airbagů, ABS+EBD, aktivní opěrky hlav na předních sedadlech, palubní počítač, centrální zamykání, rádio s CD a MP3 přehrávačem, USB port a ovládání rádia na volantu. Za manuálně regulovanou klimatizaci zaplatíte 25 tisíc korun, za zadní parkovací senzory 6.300,-Kč a za ESP dáte 15.900,-Kč.

O málo dražší Kia nemá ve výbavě aktivní opěrky a USB port, za metalický lak zaplatíte u Hyundaie 10 tisíc, u Kie 9.500,-Kč, na Hyundai poskytuje dovozce záruku 3 roky bez omezení počtu najetých kilometrů.

První cena turbodieselu je u Hyundaie 399.900,-Kč, což je o 30 tisíc méně než u Kie. Ta ale za 429.980,-Kč nabízí výkonnější provedení jedna šestky, které je u Hyundai dostupné až s vyšší výbavou za 474.900,-Kč.

Všechny modely Hyundai i30 CW od výbavy Comfort (základní cena s motorem 1,6 CVVT je 439.900,-Kč) mají standardně navíc proti stupni Classic automaticky regulovanou klimatizaci, alarm, kůží potažený volant a hlavici řadicí páky, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zrcátka nebo dálkové ovládání centrálního zamykání.

Kdo tedy chce výkonnější a lépe vybavené kombi, lépe nakoupí u Hyundaie. Více místa pro zavazadla za méně peněz, ale s horší výbavou dostanete u Kie.


 

Závěr

Hyundai i30 SW je designově neobvyklé kombi nižší střední třídy, které asi osloví trochu jinou skupinu zákazníků než Kia Cee'd SportyWagon. Designem i celkovým charakterem má hodně blízko k Peugeotu 308 SW, který se během léta dostane na český trh. Stejně jako Peugeot má Hyundai v nabídce špičkové motory (a to nejen vznětové), má velmi dobře vyřešeno odhlučnění motoru, podvozku i aerodynamiku karoserie. Ta je prostorná hlavně v oblasti pro cestující. Pokud hledáte maximální zavazadelník a na místě pro děti vám zase až tolik nesejde, asi bychom vám doporučili Kiu. Hyundai má ale ceník, který z modelů s cenou přes 400 tisíc dělá výhodnější nabídky.

První cena vozu384.900,- (i30 CW 1,6 CVVT, 90 kW, Classic)
První cena vozu s testovanou motorizací474.900,- (i30 CW 1,6 CVVT, 90 kW, Comfort)
Základní cena testovaného vozu474.900,- (i30 CW 1,6 CVVT, 90 kW, Comfort)
Cena testovaného vozu vč. příplatků484.400,- (i30 CW 1,6 CVVT, 90 kW, Comfort)

Plusy

  • kvalitní materiály a dobré zpracování
  • velmi dobrý motor
  • prostorný interiér
  • bohatá výbava za zajímavou cenu
  • vyvážené jízdní vlastnosti s pohodlím posádky
  • tříletá záruka bez omezení počtu ujetých kilometrů

Minusy

  • pouze pětistupňová převodovka
  • nedostatky v ergonomii pracoviště řidiče
  • menší základní objem zavazadlového prostoru než nabízí konkurence
  • po sklopení opěradel nevzniká souvislá rovina
  • absence motoru 1,4 CVVT v nabídce

Vydáno: 11. 06. 2009

Autor: redakce@auto.cz (AUTO.CZ)

Zdroj: auto.cz

Aktuální nabídka: Hyundai i30 bazar