Kia Magentis - Ticho za „pár korun“

První Magentis plnil roli vlajkové lodě automobilky Kia v době jejího převzetí značkou Hyundai. Jde vlastně o dvojče Sonaty Mk3.

Korejské značky si obvykle lidé nespojují s pojmem vozidlo vyšší třídy. Přesto se již od 90. let Korejci snaží takový vůz nabízet. Kia Motors vstoupila do vyšší třídy poprvé na sklonku 90. let modelem Clarus. Jeho příliš asijské tvary a technika, nápadně se podobající Mazdě 626 série GE, v Evropanech touhu po vlastnictví zrovna nevzbudily. V roce 1999 byla Kia Motors převzata Hyundaiem a od té doby je vývoj automobilů obou značek koordinován ve vzájemném souladu.
Nástupcem Clarusu se stal popisovaný Magentis, po technické stránce shodný s Hyundaiem Sonata 3. generace. Oba vozy jsou charakteristické štíhlými tvary, jimž nelze upřít jistou dávku elegance. Vzájemná odlišnost obou se omezovala pouze na detaily karoserie a samozřejmě  logo.

Inspirace v galantu

Korejské značky původně vycházely z japonských vzorů. Konkrétní inspiraci poskytly značky Mazda a Mitsubishi. Ač v době vazniku Magentisu měly Kia i Hyundai již dávno rozjetý vlastní vývoj, přesto je na voze jistá inspirace patrná.
Řeč je zejména o podvozku vozu, který je nečekaně komplikovaný. Vpředu je použita kinematicky skvělá lichoběžníková náprava s vysokou prohnutou těhlicí. Velmi podobnou najdete na voze Mitsubishi Galant 4. a 5. (zatím poslední) generace. Přesto lze vysledovat zásadní rozdíly. Zatímco Galant má spodní rameno dělené (a tedy dva čepy), Magentis (Sonata) si vystačí s klasickým, a tedy jedním čepem. Horní rameno z lisovaného plechu a tvaru dvou spojených půlměsíců je ale na pohled takřka identické.
Podobné „opisování“ najdete také vzadu. I zde zvolili konstruktéři dnes málo obvyklý lichoběžník, svého času užívaný i Hondou Accord (4. a 5. generace). Zatímco na hladkém povrchu jsou jeho vlastnosti velmi dobré, na rozbitém je to už horší. Ač v porovnání s Clarusem výrazně ubylo houpavosti, přesto je Magentis v tomto ohledu na hony vzdálen přesnosti Fordu Mondeo či Nissanu Primera. S komfortním charakterem ladí jen průměrně přesné a nijak citlivé řízení. Zajímavé je, že i přes popsanou složitost je odolnost podvozku Magentisu až překvapivá. V tom Korejci Mitsubishi Galant nekopírují, neboť u něj životnost přední nápravy není zrovna zářná.

Tichý, ale žere

Z dob spolupráce s Mitsubishi pochází rovněž základ zážehového čtyřválce ze Siriusu II. Slovo „základ“ je zde právem, neboť Korejci jej podrobili vlastnímu vývoji, během něhož se změnilo téměř vše. Jediné, co zůstalo zachováno a co je vlastně diktováno samotným blokem motoru, je dvojice vyvažovacích hřídelů. Jde o obdobné řešení, které v minulosti používaly třeba Honda (motory řady F), Fiat (2.0 16V) či Porsche (924S, 944 a 968). A stejně jako v případě uvedených výrobců a modelů i tady je pohon svěřen užšímu a kratšímu ozubenému řemenu. Mění se spolu s rozvodovým, přičemž pokud přeskočí, projeví se to nepravidelným volnoběhem.
Dvoulitr jako takový asi není špatný, avšak v otázce spotřeby paliva žádá skoro stejný příděl jako větší a také zdařilejší šestiválec 2.5. U něj udivuje nejen spotřeba, kterou lze udržet do 10 l, nýbrž i fantastická kultivovanost jeho chodu. Šestiválcový Magentis je v praxi tišší než řada obdobně velkých vozů etablovanějších značek.

Nejlepší je s automatem

Oba motory byly standardně kombinovány s manuální pětistupňovou převodovkou. Právě ta je asi největší slabinou jinak vcelku mechanicky odolného vozu. S narůstajícími kilometry rapidně klesá přesnost řazení.Na vině bývá vůle v řadicím mechanismu. Ještě horší je situace, kdy dojde k opotřebení nijak odolné synchronizace. V případě šestiválce je zde navíc ještě zrada v podobě dvouhmotového setrvačníku, který také nemá dlouhou životnost a i v druhovýrobě vyjde na cca 20 000 Kč.
Právě z toho důvodu je jistější volbou samočinná převodovka. Je to sice jen „čtyřkvalt“, avšak změny převodů probíhají velice diskrétně. Navíc je zde i možnost manuálního řazení H-Matic, které však asi v tomto voze jen málokdo bude chtít využívat. Pro delší přežití samočinné převodovky je nutno dopřát jí pravidelnou novou olejovou náplň. A to nejlépe každých 60 000 km. V porovnání s předchozí samočinnou skříní nabízenou v Clarusu (Sonatě Mk2) je tato mnohem spolehlivější. Je totiž výrazně odlišná.

Vydáno: 28. 04. 2013

Autor: Tomáš Dusil (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: autopruvodce.cz

Aktuální nabídka: Kia Magentis bazar