Škoda Octavia Combi 1.8 TSI DSG Elegance

Škoda Octavia, známý to etalon své třídy. Tentokrát jsme vyzkoušeli specifikaci stojící těsně pod vrcholem. Jak si vedl nenápadný kombík se silným motorem 1.8 TSI a převodovkou DSG?

Klíčové vlastnosti

  • Klasické kombi nižší střední třídy rozměrově atakující třídu střední, stojící na moderní platformě MQB koncernu VW
  • Prostorný a praktický interiér, obří zavazadlový prostor
  • Design z pera šéfdesignera Škody Jozefa Kabaně
  • Má víceprvkovou zadní nápravu, kterou slabší verze octavie nedisponují
  • Silný a kultivovaný motor 1.8 TSI
  • Snadná ovladatelnost a intuitivnost všech systémů
  • Výborný infotainment s navigací

Hlavní nedostatky

  • Občas cukavě pracující sedmistupňová dvouspojková převodovka DSG
  • Vyšší spotřeba motoru (platí pro jeho kombinaci s převodovkou DSG)
  • Relativně vysoký aerodynamický hluk
  • Vyšší výsledná cena nastavená příliš blízko verzi RS s motorem 2.0 TSI

Jaká je?

Škoda Octavia je suverénkou českých silnic, dlouhodobě nejprodávanějším vozem, který sklízí úspěchy po celém světě. Ve své třetí generaci přišla s velice líbivým a hlavně nadčasovým designem, přičemž testovaný kombík vypadá ještě o dost lépe než liftback.

Zkrátka, řekne-li se „octavia“, myslí se tím s trochou nadsázky synonymum rodinného nebo služebního vozu. A přesně pro takové účely je stvořena.

Jak jezdí?

Testovali jsme verzi s motorem 1.8 TSI/132 kW, která stojí těsně pod absolutním vrcholem modelové řady (RS 2.0 TSI/162 kW nebo 2.0 TDI/135 kW). Svými parametry se ale 1.8 TSI blíží na dostřel minulé generaci „eresa“, která měla pouze o 20 koní víc.

To napovídá, že jednaosmička rozhodně nebude pomalá. Na dálnici hravě překoná 200 km/h, předjíždění v běžných rychlostech je dílem okamžiku. Veskrze sympatickou a pro 90 % řidičstva naprosto dostatečnou dynamiku podporuje stejně tak sympatická zvuková kulisa, která je nevtíravá a zároveň uchu lahodící. Na rozdíl od slabší 1.4 TSI se stejným vrcholem točivého momentu (250 Nm) táhne 1.8 TSI vydatně i ve vyšších otáčkách, vždyť nejvyšší výkon nabízí mezi 5100 a 6200/min... Jízdní projev motoru je zkrátka perfektní.

Jeho rozlet podporuje dobře naladěný podvozek. Na 17palcových ráfcích je auto sice trochu tvrdší, než by se mi při každodenním ježdění líbilo, o to lépe ale funguje v rychle projížděných zatáčkách na okresce i na dálnici. (Více o podvozku v další kapitole.)

A kritika?

Už poněkolikáté mě zklamala převodovka DSG (se suchými spojkami). Ne, že by pracovala vyloženě špatně: řadí poměrně svižně a plynule a díky sedmi rychlostním stupňům zajišťuje motoru takřka vždy optimální otáčky… Bohužel zároveň pravidelně škube při rozjezdech (zejména do kopce) a na povely pádly pod volantem reaguje s nepříjemným zpožděním. Těch 50 000 Kč, které za DSG škodovka chce, nepovažuji za dobrou investici.

Oktávka s tímto pohonným ústrojím spotřebovala během testu průměrně přes 8,5 l benzinu na každých 100 km, což není zrovna oslnivá hodnota. Za vyšší spotřebu ale může s nejvyšší pravděpodobností právě DSG, protože podle našich redakčních zkušeností pracuje ten samý motor s manuálem daleko úsporněji. Každopádně, konkrétní testovaný vůz spotřeboval na dálkové trase přes Německo 9 až 10 l/100 km, ve městě 7 až 8 l/100 km a při klidné jízdě mimo město kolem 7l/100 km. S 2.0 TDI budete tak o dva litry níže.

Oblíbené téma: víceprvková zadní náprava

Vděčné (a věčné) téma, zadní náprava VW platformy MQB. Je použití klikové „torzky“ pro levnější verze šetření na nesprávném místě, nebo naopak řidiči rozdíl v uložení zadních kol vlastně vůbec nevnímají a tím pádem je jim jedno, jakou nápravu mají? Pro ty, kdo o tématu čtou poprvé: Octavie třetí generace mají vzadu jednodušší klikovou nápravu se zkrutnou příčkou. Víceprvkovou, která lépe vede zadní kola, má pouze (testované) 1.8 TSI a vrcholné RS (benzin i diesel).

Moje odpověď zní: Zadní náprava rozhodně nedělá auto.

Podle mých zkušeností s různými oktávkami je rozdíl mezi nápravami znát na směrové stabilitě v rychlých zatáčkách (zpravidla na dálnici), jenže: dokud nejedete opravdu rychle, vyšší stabilitu ve prospěch víceprvku nevnímáte. A za tím si stojím. Octavia je rodinné auto, kterému zadní kliková (a dobře naladěná!) náprava bohatě stačí a to, že si čas od času „víc drncne“, není argument pro vyšší výrobní náklady víceprvku a také často zapomínané daleko vyšší servisní náklady (!).

Náprava zkrátka rozhodně netvoří jazýček na vahách při dilematu, jaký motor zvolit, a nedělá z oktávky lepší nebo horší auto, protože bez exaktního měření nebo přímého porovnání poznáte rozdíl těžko. Samozřejmě nelze popřít, že technicky jde oproti předchozí generaci o krok zpět. Jízdní vlastnosti jsou každopádně u octavie velmi dobré až výborné v obou případech a platí to samozřejmě i o testovaném voze.

Jak se s ní žije?

Octavia je proslulá obrovským zavazadlovým prostorem a je tomu tak i ve třetí generaci – do vozu naložíte doslova půlku domácnosti. Doporučuji připlatit za mezipodlahu do zavazadlového prostoru, která zajistí, že po sklopení zadních opěradel nevznikne schod. Výsledná plocha není sice zcela vodorovná, ale to při většině myslitelných situací vadit nebude. I vyspat se uvnitř dá ve dvou pohodlně.

V „obytné“ částí interiéru je k dispozici naprostý dostatek prostoru pro čtyři dospělé lidi. Pátý se dozadu vejde taky, ale už to má natěsno; oktávka není z nejširších. Každému řidiči se bude líbit dobrá poloha za volantem, díky širokým možnostem nastavení sedadla i volantu si najdou svůj pohodlný posez všechny typy postav. Měl-li bych rýpat, zmínil bych, že pro vyšší osoby by bylo fajn mít možnost dát si sedák ještě o něco níže k podlaze…

Použitá poslední generace koncernového infotainmentu s obrovským dotykovým displejem na středové konzoli patří k těm vůbec nejlepším a nejmodernějším napříč automobilovými třídami. Navigace, telefon, rádio, to vše se ovládá intuitivně, pohotově a velice pohodlně. Připraven je také měnič na CD, dva sloty pro SD karty, za příplatek pak reproduktory značky Canton včetně subwooferu. Že by vás však produkovaný zvuk ohromil svou přesností a čistotou, to se asi (bohužel) nestane.

Krokem zpátky oproti předchozí generaci je bohužel kvalita odhlučnění interiéru od aerodynamického hluku – od 90 do 140 km/h stoupá do poměrně nepříjemných výšin. Naštěstí od této rychlosti už se subjektivně nezvyšuje. Připadalo mi, že hluk jde hodně od panoramatické střechy, kterou bych osobně nejen z tohoto důvodu určitě oželel.

Utratil bych za ni svoje peníze?

Jak je celkově ceník Octavie nastaven poměrně výhodně, tak zbytečně vysoko stojí cena testované verze 1.8 TSI. Měl-li bych si vybrat, určitě místo 1.8 TSI zvolím rovnou RS 2.0 TSI, případně i RS 2.0 TDI (odpůrci nafty prominou), protože je to zkrátka výhodnější. Anebo jdu naopak do motoru 1.4 TSI/103 kW, který sice nenabídne zdaleka takový charakter a dynamiku, jako 1.8 TSI, stojí však o 50 tisíc méně a spotřebu dokáže při stále vysoce obstojné dynamice zkrotit na 6,5 litrech (s manuálem).

K příplatkové výbavě jen krátce – testovaný vůz se blížil k milionu, a to je za oktávku už opravdu ranec. Zůstanete-li však při zemi a odpustíte si různé asistenty a maximální elektrifikaci, lze pořídit hezky vybavený vůz do 650 tisíc.

Suma sumárum, oktávka je veskrze průměrné auto, na kterém nenajdete nic extra zajímavého nebo osobitého. Úžasná je ale právě v tom, jak vysoko dokázala posunout běžnou laťku průměrnosti. Jako celek funguje výborně a až na pár drobností není co vytknout. Doporučuji.

Případné dotazy nebo polemiky jakéhokoliv typu směrujte do diskuse níže.

Vydáno: 03. 10. 2013

Autor: Vojtěch Formánek, foto Václav Novák (Motor-Presse Bohemia)

Zdroj: autopruvodce.cz

Aktuální nabídka: Škoda Octavia bazar