Subaru B9 Tribeca - žádné béčko

Velké SUV původně ušité na míru Američanům se začalo prodávat v Evropě. Aby splnilo specifické požadavky Evropanů, prošlo četnými úpravami. Dieselu se však našinci nedočkali. Jak jezdí Tribeca se zážehovým šestiválcem a pětistupňovým automatem?

Situace na trhu se vyvinula tak, že otázka nezní zdali, ale kdy? Zákazníci se netáží v showroomech své oblíbené značky, zda daná automobilka někdy představí SUV, ale kdy bude možné automobil této kategorie objednat. Přitom tomu není dávno, co vedoucí pracovníci některých automobilek označovali popularitu víceúčelových vozů za přechodnou záležitost, aktuální módní trend, který zmizí stejně rychle jako loňsky sníh.

Přesto na vlnu SUV nasedá jedna automobilka za druhou a zatímco někteří zdatní surfaři již na ní vydělali miliony, jiní se teprve pokusí o klienty v relativně novém segmentu bojovat a další svá ,,súvéčka" teprve chystají. V případě Subaru nejde o vstup do zcela neznámé oblasti, i když auto podobné Tribece zatím Japonci nenabízeli. Přesto měli milovníci značky Subaru žijící aktivním stylem života možnost volby v modelu Forester.

Forester ač vzhledem spíše podobný kombi, avšak s vyšší světlou výškou, základní ambice dobrodruhů uspokojil, v terénu si dokonce počínal zdatněji než leckterá velká konkurenční SUV a přitom se stejně jistě cítil i na asfaltových vozovkách. Všichni ale víme, že za popularitou vozů SUV nestojí jisté chování v terénu. Velká SUV se kupují z jiného důvodů a ze stejného důvodu nemohl Forester nebo třeba Outback milovníky této kategorie uspokojit.

Jakmile usednete za volant obra, jenž se tyčí vysoko nad nejvyšší bod běžných osobních vozů, rozhostí se ve vás zvláštní pocit neohroženosti až nedotknutelnosti. Když se řítíte na dálnici rychlostí 130 km/h a hustý provoz okolo, pominu-li kamiony, vnímáte pouze jako míhání různých barev na úrovni spodní hrany bočního okna, máte dojem, že vám nikdo a nic nemůže ublížit. A pokud na to máte, rádi za tento pocit zaplatíte statisíce či miliony.

Zajímavý mix

Ale pojďme zpět k Subaru. I v jeho případě bylo delší dobu jasné, že své SUV postaví. Na rozdíl od Audi nepotřeboval japonský producent stavět svému v pravdě legendárnímu symetrickému pohonu všech kol auto, neboť stejným pohonem 4x4 jsou vybavena všechna auta v nabídce (ať už jde o Justy nebo Imprezu). Subaru ale potřebovalo vůz odpovídající módnímu trendu a splňující požadavky zákazníků, kteří auta Subaru nikdy nekupovali.

Jinými slovy Subaru muselo postavit auto, jenž bude typickým Subaru co do jízdních vlastností a motoru, ale odpovídajícím ,,SUV designem" a kvalitním interiérem. Copak jízdní vlastnosti a motor, s těmi neměli v Japonsku nikdy problém, ale interiér a design, to byl těžký oříšek. Nakonec z toho vzešlo auto, které bylo ušito v první řadě na míru Američanům, až v druhé fázi došlo na Evropu.

Evropská Tribeca se od té americké liší například nastavením podvozku, brzdové soustavy, převodovky a dalších. Lehkou korekcí tvarů prošla i karoserie, avšak nic dramatického se nestalo. I Evropská Tribeca v sobě mísí několik na první pohled nesourodých směrů, přední část vypadá typicky Americky - robustně, bok a záď prozrazují asijský původ, zatímco třeba zadní svítilny naznačují inspiraci i v italských autech. Skutečně zajímavý mix.

Jde-li o mé osobní vnímání designu, musím přiznat, že jsem autu rychle přišel na chuť zezadu, ale zepředu jsem si na něj musel dlouho zvykat. Stále nemohu strávit tvar přídě s novou maskou a vysoko posazenými světlomety zabírajícími velkou plochu kapoty. Pod zajímavě tvarovaným zadním víkem skrývá Tribeca zavazadelník o solidním objemu 525 litrů, jenž můžete sklopením sedadel zvětšit na 1671 litrů.

Zadní lavice je rozdělena na dvě samostatné, posuvné a lehce sklopné části, takže můžete vytvořit několik variací uspořádání s důrazem na prostornost na zadních sedadlech či objem zavazadlového prostoru. I v základní poloze čeká na cestující vzadu královský prostor, s mými 185 cm výšky se Tribeca vypořádala tak, že mi nad hlavou i u ramen zůstala slušná prostorová rezerva (nad hlavou asi 5 cm).

Bravo Subaru

Čekal jsem všechno, jen ne tohle. Asi se shodneme na tom, že Impreza nepotřebuje nijak zvlášť pohledný interiér s měkčenými materiály a hezkými plastíky. Je to od přírody závodní stroj, ať už má motor s nebo bez turbodmychadla, ale velké SUV, se kterým se nebude závodit, nýbrž jednoduše jezdit, nějaký ten komfort nabídnout musí. Nikdy bych nevěřil, že toho je Subaru schopno, ale ono to dokázalo.

Přestože počet měkčených dílů v interiéru spočítáte na prstech jedné ruky, vůbec to nevadí. Tvrdým plastům nechalo Subaru vyrobit takovou povrchovou úpravu a hotové plasty poté tak špičkové slícovalo, že získáte z auta pocit modelu prémiové značky. Jednoduše si uvnitř připadáte spíše jako v BMW či Audi než jako v Subaru. Nedá mi to a musím na tomto místě do Japonska vzkázat - bravo Subaru.

Středový tunel se mně na fotografiích zdál zbytečně masivní a vysunutý do prostoru řidiče, ale praktické ježdění tento problém nepotvrdilo. Prostoru jsem měl na všechny strany dostatek a spíš jsem se cítil příjemně bezpečně, obklopen masivními materiály. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval na středové konzole, tlačítek však naštěstí nebylo tolik, abych si na jejich studování musel vzít dovolenou.

Většinu funkcí ovlivňují právě tlačítka úhledně srovnaná na středové konzole a tunelu, některé informace ovšem vyvoláte pouze prostřednictvím barevné dotykové obrazovky. Ta se nachází docela daleko od řidiče, takže se za prvé musíte docela natahovat a za druhé vám bude chvíli trvat, než pochopíte, co po vás systém chce, co máte zmáčknout a čeho se naopak nedotýkat.

Chválím lehce dostupné ovládací prvky na volantu, a když už jsem u toho i volant samotný. Jen nechápu, proč schází možnost podélného nastavení. Líbila se mi i přehledná přístrojová deska, široká loketní opěrka a spousta odkládacích prostor. Při nejbližší možné příležitosti bych Subaru doporučil zvýraznit boční vedení opěradla, odpor v zatáčkách je totiž značný a vedení nedostatečné, a prodloužit sedák, jenž podpírá stehna méně, než by měl.

Jediný motor aneb ber nebo nech být

Pohled na motorovou paletu Subaru Tribeca napovídá tomu, že automobilka razí teorii - nejlepší výběr = žádný výběr. Velké SUV, ať už pěti či sedmimístné totiž pohání jediný motor, a to zážehový šestiválec s objemem 3.0 litry, maximálním výkonem 180 kW při 6600 otáčkách a točivým momentem 297 Nm při 4200 otáčkách. Jediný motor v nabídce není však důsledkem toho, že výrobce chce na klientech nějak šetřit, ale skutečnosti, že zkrátka v nabídce lepší motor nemá.

Čtyřválec třebaže přeplňovaný a velmi výkonný nemá v 1900 kg těžkém autě místo, a tak musí nastoupit šesti, osmi a třeba i desetiválce. Subaru však žádným osmiválcem nedisponuje a šestiválec má jediný - zážehový. Těžkým SUV velmi sluší vznětové motory, jejich velký točivý moment dostupný v nízkých otáčkách dokáže velmi dobře eliminovat handicap vysoké hmotnosti a značeného aerodynamického odporu, ale ani ten Subaru nemá.

A tak muselo angažovat svůj nejvýkonnější zážehový šestiválec. Jak se v Tribece chová? Zpočátku velmi spořádaně. Klidně naskočí, tiše přede v nízkých i středních otáčkách, ozývat se uvnitř začíná až ve vyšších a velmi vysokých otáčkách. Jelikož však musí šestiválec rozhýbat velké a těžké auto a motor má spíše točivou charakteristiku, není těžké si spočítat, že motor uvnitř uslyšíte docela často.

Nehledejte však za tím negativum, jednotku se skutečně podařilo utlumit velmi dobře, takže vás v kokpitu nebude obtěžovat. Ale hezkým zvonivým šestiválcovým zvukem vás také nepotěší. Motoru nelze upřít snahu. Ne snahu potěšit ucho cestujících, ale snahu udělit vozu špičkovou dynamiku, na kterou jsme u Subaru zvyklí. Daří se mu to však pouze částečně. Když akcelerujete z klidu, auto celkem svižně vystřelí vpřed.

To znamená, že motor v sobě najde dostatek síly na rychlý vpád do křižovatky, ale když přijde na pružné zrychlení, má s 1890 kg živé váhy trochu problémy. Zrychlit například ze 120 na 150 km/h chce trpělivost. Na druhou stranu rychlost 100 km/h prolomíte dříve, než byste čekali. Platí zde stejné pravidlo jako u jiných velkých SUV, a to že rychlost vnímáte značně zkresleně. Zdá se vám, že jedete šedesátkou, ale přitom uháníte devadesátkou.

Motor bumbá a bumbá víc, než uvádí Subaru. Jakože Bůh stojí nade mnou přísahám, že jsem se snažil, ale nižší spotřeby než 14 litrů se mi dosáhnout nepodařilo. Když jsem se naopak trochu odvázal a šlápnul Tribece na krk, spotřeba vzrostla na 17 litrů. Agresivní jízda potom vyžaduje každých 100 km přísun až dvaceti litrů paliva.

Staré dobré Subaru

Je to jeden z mála případů, kdy na spojení ,,žádné překvapení se nekoná," můžeme odpovědět díkybohu. Subaru dostálo pověsti výrobce skvěle ovladatelných, maximálně stabilních a neúnavných vozů a udělalo z Tribecy auto s jízdními vlastnosti na úrovni většího kombi. Auto skvěle sedí v zatáčkách, nevykazuje ani náznak nervozity, naklání se minimálně, a výborně drží stopu. Na limitu se chová nedotáčivě, limit však leží tam, kam se běžný řidič nikdy nepodívá.

Moderní koncepce podvozku s víceprkovou zadní nápravou zajišťuje nejen stabilní, ale i komfortní svezení. Tribeca velmi dobře eliminuje běžné i větší nerovnosti, nezalekne se ani kolejnic a podobných příčných nerovností, dokonce i přejezd velkých nerovností se obejde bez rázů od kol. U japonských vozů to nebývá příliš zvykem, ale u Tribecy se konstruktérům podařilo výborně utlumit všechny zvuky přicházející dovnitř od podvozku.

Neuslyšíte ani valící se pneumatiky, ani odletující kamínky, jen klasy bušící do výfuku na louce zní uvnitř jako školní kapela. Přestože Tribeca není vozem terénním, s lehkým terénem si poradí ,,levou zadní." Symetrický pohon všech kol se za vás postaví všude, kde to bude potřeba, jediným limitujícím faktorem je světlá výška a převodovka. Automat má pět stupňů, což sice nejsou čtyři, ale ani šest nebo sedm.

Převodovka se s nelehkým údělem pere se střídavými úspěchy. Rozjezd a jízdu v nízkých až středních rychlostech (do 90 km/h) zvládá dobře, lehce panikařit začne v prudkém kopci a ve vysokých rychlostech. Automat postavený před složitý úkol rozhýbat ve spolupráci s šestiválcem těžké SUV z 90 km/h na 130 km/h chvíli přemýšlí, jakou rychlost vlastně zvolit, aby dosáhl kýženého efektu.

Otáčky přeskakují ze 3000 na 5500 a zase zpátky, a tak první dojem z převodovky není nijak zvlášť pozitivní. Po čase si ovšem zvyknete, navíc ve městě i mimo něj (avšak mimo dálnici) převodovka pracuje téměř bezchybně, hladce řadí a svižně reaguje na kickdown. Brzdy se musí hodně snažit, aby obra zkrotily, ale brzdy účinek se díky příznivé pohotovostní hmotnosti zdá intenzivnější než u mnohých konkurenčních SUV.

Přední maska tomu sice příliš nenasvědčuje, ale Subaru se podařilo natvarovat karoserii a vyplnit všechny spáry a mezery tak, že dovnitř ani ve 160 km/h nefouká a proudící vzduch okolo karoserie vnímáte jen tak mimoděk. Řízení s velmi účinným posilovačem mně v tomto případě nevadilo, s vozem se díky němu dobře manipuluje ve městě, základní informace o dění na vozovce se k vám tak či tak dostanou.

Podle očekávání

Vstup Subaru do segmentu velkých SUV proběhl v poklidu, bez výraznějších překvapení. Tribeca v sobě kombinuje všechny dobré vlastnosti vozů Subaru a přidává ještě něco navíc. K špičkovému pohonu všech kol, modernímu podvozku a tedy skvělým jízdním vlastnostem dostanete navíc velmi dobře zpracovaný interiér a velký vnitřní prostor. Asi největším handicapem Tribecy je motorová paleta sestavená pouze z jediného zážehového motoru. Tomuhle autu by velmi slušel silný vznětový šestiválec nebo zážehový osmiválec.

Plusy

  • Prostorný interiér
  • Výborné zpracování
  • Spousta odkládacích ploch
  • Točivý zážehový šestiválec
  • Výborné jízdní vlastnosti na cestě i v terénu
  • Výborná aerodynamika
  • Výborně odhlučněné nápravy a kola

Minusy

  • Vysoká spotřeba
  • Absence naftových motorů
  • Krátké sedáky

Vydáno: 11. 06. 2009

Autor: redakce@auto.cz (AUTO.CZ)

Zdroj: auto.cz

Aktuální nabídka: Subaru Tribeca bazar