Volvo XC70 D5 - Světlá výška i budoucnost

Volvo sází na trh nové modely stále rychleji - další generace se dočkalo i nejklasičtější hranaté kombi a my jsme sáhli po jeho mimosilniční variantě. Jak se jezdí s crossoverem, kterému výrazně přidali na elektronice i světlé výšce?

Proč to neříct, báli jsme se. Evoluce se potká s výrobními náklady jen málokdy a marketing vládne nad srdcem, často i nad rozumem. Móda olepování kdejakého mikroauta sadou drsně se tvářících plastů s cílem prodat jej pod pseudoterénním názvem se rozlezla nejen po Evropě a chudáci zakladatelé tohoto kultu - Volvo se Subaru - aby se se svými skutečnými čtyřkolkami báli o pověst.

První seznámení v Ženevě obavy částečně rozptýlilo, ale stejně jsme se pořád ptali na to základní - jak bude těžší a vyšší kombi jezdit, hlavně po silnici? Dosavadní generace totiž proslula nejen pohodlím a nezničitelností, ale i houpavou jízdou a jen malou komunikativností řízení. Takže jsme se po převzetí XC70 nezdržovali vzhledem a vytáhli mazlíka na projížďku po asfaltech českých.

Takže zaprvé - podstatný rozdíl mezí novým a starým XC70 je v tom, že nyní v každém okamžiku víte, kam míří přední kola. Řízení stále není tak kontaktní jako například ve hvězdném Fordu Focus, ale mezigeneračně jde o skok srovnatelný s nástupem ABS. V chvályhodně českém menu si lze dokonce nastavit účinek posilovače řízení, podle našich zkušeností vychází nejlépe to netvrdší - při častém popojíždění po městě jsme ale rádi zvolili lehčí mód. Také příčných nerovností si podvozek všímá podstatně méně - tady poprvé zaznamenáváme úbytek onoho houpavého pocitu, který provázel jízdu s předchozí generací. Celkový dojem z jízdy však zůstal - plavná a spíš pohodová, žádný velký sport. Nájezdy do zatáček se obejdou s podstatně menšími náklony karoserie, stejně jako u předchozí generace je ale potřeba dávat pozor na plynový pedál, který školí fyziku názorně jak za Krhounka: ,,Stisknut v zatáčce s horší přilnavostí, způsobí připojení pohonu zadních kol a změnu smykové náchylnosti z nedotáčivé na přetáčivou." Reakce Haldexu se od dob prvních Octavií 4x4 pekelně zrychlila, takže čtyřstopou brázdu je možno vyorat i na kratinké zatáčce sypané cesty ke golfovému hřišti. (Takovou pitomost by ale dělaly snad jen české missky středního doletu a lze vážně pochybovat o tom, že kdy za volant XC70 usednou). Brzdy nevadnou, xenony se spolehlivě natáčejí do stran a uvnitř auta je ... ticho. Čímž se dostáváme k pohonu.


 

Nezvolíte-li žíznivější, dražší a výkonnější zážehový šestiválec 3.2, zbývá už jen jediná volba - stále skvělý pětiválcový turbodiesel s maximálním výkonem 136 kW a točivým momentem 400 Nm. Sám motor se nezměnil, je ale výrazně lépe odhlučněn, takže jej v kabině lze zaznamenat v podstatě jen při kickdownovém vytí. Pokud chcete snížit spotřebu o cca půl litru a nebudete moc popojíždět po městě, můžeme doporučit spojení se šestistupňovou manuální převodovkou. K charakteru a využití auta se však podle nás daleko více hodí šestistupňový automat Geartronic a to i přes jeho často váhavé reakce, hlavně při potřebě rychlého přeřazení dolů. Nestěžujeme si ale moc - ona ,,pomalost" je naštěstí předvídatelná a po čase si na ni lze zvyknout. Protihodnoty, tedy komfort a nízký hluk jsou přitom na druhé misce vah výraznější a i nemalý příplatek 57 tisíc za automatickou převodovku stojí za zvážení. Celá ta 1,7 tuny vážící věc se realisticky spokojí s cca osmi- až devítilitrovou spotřebou nafty, námi testovaný vůz měl navíc při převzetí najeto pouhých 800 kilometrů.

U vzhledu budiž úvodem řečeno to podstatné: Základem pro nové XC70 je řada S80, takže vůz mezigeneračně opět vyrostl - na délku například o 113 milimetrů. Světlá výška vzrostla na 210 milimetrů, zvětšily se světlomety i mřížka chladiče, do sloupků protáhlé zadní svítilny také změnily tvar. Tmavé lakování spodní části vozu a plastové lemy blatníků pochopitelně zůstaly, auto jako celek působí mohutněji, ale ne neohrabaně.


 

Sjet ze silnice je pro mnohé crossovery začátkem konce a když není trávník zastřižený jako gigolova bradka, začnou problémy. Život je ale boj. Uklidněni veselou světlou výškou a nájezdovými úhly 19 a 24 stupňů, hodili jsme Volvo napříč oraništěm a počítali, kdykoli se karoserie dotkla hlíny. Ani jednou, přátelé! Ale vážně - sehnat rozmoklý svah v panujících vedrech prostě nešlo, takže se těšíme na zimu, až obereme české zastoupení o další exemplář a vyzkoušíme systém pro kontrolované sjíždění svahů, který pochází ze sesterského Land Roveru. Zatím víme jistě jen to, že nové XC projede bez ztráty adheze a kytičky polem napříč, třiceticentimetrovou vrstvou vody a i na horším povrchu nevytřásá řidičovu duši a drobnosti ve středové konzole.

A jsme u interiéru, který je taktéž převzat z limuzíny S80. Na pohled i dotek hodnotné materiály v celkem povedené kombinaci béžové a hnědé barvy spolu s luxusním středovým panelem sice v outdoorovém kombi překvapí, ale fungují. Vůz je skutečně stavěn spíše na komfort a tomu odpovídá až parlamentně dlouhý seznam standardní a příplatkové výbavy. V horkých dnech jsme ocenili čtyřzónovou klimatizaci a odvětrávaná přední sedadla, novinkou je u Volva elektrická parkovací brzda a také adaptivní tempomat, který ale zatím umí vůz zabrzdit jen do rychlosti cca 30 km/h - pak se ozve varovný akustický signál a na čelním skle se odrazí blikající červené diody signalizující řidiči, že je čas zapojit do brzdění i pravou nohu. Sedadla subjektivně ztratila trochu boční vedení, tvar opěradel a opěrek hlavy je ale stále bezkonkurenční.

Vůz přizbrojil i v praktičnosti - na krajních zadních sedadlech se dají vysunout dětské sedačky, víko zavazadelníku se otevírá elektricky (bohužel nikoli tlačítkem na dálkovém ovladači) a boky zavazadlového prostoru zdobí lišty se síťkami a háčky. Samotný zavazadlový prostor s hranou 67 cm nad zemí je stále tradičně mělký, ale má dobře využitelný půdorys a po sklopení zadních opěradel, dělených v poměru 40/20/40 vznikne zcela rovná plocha s délkou 187 centimetrů. Příjemná maličkost: dno zavazadelníku vyklápí plynová vzpěra a do spodních odkládacích prostor a k rezervě je tak zase o něco jednodušší přístup. Využitelný objem pro zavazadla vzrostl na 555, respektive 1580 litrů, při pětimístném uspořádání je možno využít už tradiční od stropu sklopnou kovovou mříž.

Plusy:

  • Výkonný, dobře odhlučněný a úsporný motor
  • Zpracování interiéru
  • Drobné užitečné nápady
  • Plavná jízda
  • Cena vzhledem ke konkurenci

Minusy

  • Pomalu řadící automat
První cena vozu1.299.000,- (D5 136 kW 6M Kinetic)
První cena vozu s testovanou motorizací1.299.000,- (D5 136 kW 6M Kinetic)
Základní cena testovaného vozu1.477.000,- (D5 136 kW 6M Summum)
Cena testovaného vozu vč. příplatků1.784.000,- (D5 136 kW 6A Summum)

Vydáno: 11. 06. 2009

Autor: redakce@auto.cz (AUTO.CZ)

Zdroj: auto.cz

Aktuální nabídka: Volvo XC90 bazar