VW Scirocco 1.4 TSI (118 kW) - Krotitel duchů

Nejnovější sporťák značky Volkswagenu dokázal zatočit s několika automobilovými strašáky. Už to by z něj mělo dělat respektované auto. Jenže tím to všechno zajímavé teprve začíná...

Od chvíle, kdy Renault oprášil pár desetiletí starý nápad Japonců a začal dělat auta, která jsou skoro stejně vysoká jako široká, děje se i s ostatními vozy něco divného. Rostou, nafukují se a výška a proporce i u sportovních aut začínají být poněkud nesportovní. ,,Můžou za to přísné nároky na bezpečnost" , tvrdí všichni výrobci jako jeden muž. Už jsem jim to pomalu začínal věřit, jenže teď je tady stará dobrá placka se starým dobrým jménem - Scirocco. Ale bubák Euro NCAP není jediný, s nímž tohle kupátko rázně skoncovalo. Od teď už nikdo nemůže tvrdit, že VW nedokáže udělat sportovní, emotivní design. Třetí automobilový běs nám našeptával, že s technikou golfu nelze udělat auto, které je potěšení řídit. No a teď se dá i vášnivě diskutovat o tom, jestli opravdu musí být každá předokolka téhle velikosti nedotáčivá.


 

To je jízda!

Protahuji Scirocco sérií zatáček a nestačím se divit. Auto se naklání jen minimálně a i přesto podvozek poskytuje velmi slušný komfort jízdy. Naladění je sice (logicky) docela tuhé, ale nedochází ke kmitání karoserie a natřásání na sérii nerovností a do kabiny pronikají rázy jen od opravdu velkých děr v silnici. Velký vliv na to mají nepochybně pouze 17" kola s pneumatikami 225/45, na sporťák kompaktní třídy v dnešní době už dost neobvyklé obutí. O to překvapující je, že to nemá žádný negativní vliv na jízdní vlastnosti. Scirocco se vrhá do zatáček nejen s obrovskou chutí, ale i nečekanou jistotou. Zaklekává jen minimálně a já mám přitom perfektní přehled o tom, co se právě děje s předními koly. Díky minimálním pohybům karoserie je i překlápění auta z jedné zatáčky do druhé snadné a bezproblémové. Největší překvapení ale nastává v okamžiku, kdy už jsem připraven na to, že budu nucen provést nápravu vrozené nedotáčivosti přitažením volantu do směru jízdy. Jaké je ale mé překvapení, když se očekávaná nedotáčivost nedostavuje!

Kupé se tváří, jako by bylo čtyřkolka a je tak dlouho neutrální, až se to vymyká běžnému chápání - tohle neumí ani GTI, ani Cupra, a dokonce ani Audi TT. Navíc příď za všech okolností působí dojmem, že nese jen minimum váhy auta a nedělají jí problémy ani dodatečné korekce směru jízdy, každý pohyb vozu je ochotný a tak nějak samozřejmý... Otázkou je, jakou roli zde sehrává placebo efekt, už náš předchozí srovnávací test odhalil, že Golf GT není o mnoho lehčí než verze s dvoulitrem. Z toho se dá odvozovat, že podobnou hmotností bude zatížena i příď Scirocco. Může tak moc pomoci výhoda necelých 30 kg?


 

Ale uznání nezaslouží jen stabilita přední nápravy. Ani záď není tak netečná jako u Golfu GTI, kde tvrdošíjně odmítá ztratit přilnavost a pokud k tomu náhodou přece jen dojde, přetáčivý smyk je poměrně náhlý a není úplně snadné jej ustát bez asistence elektroniky. Když mám chuť, sciroccu v zatáčce sundám nohu z plynu a jen si užívám, jak dochází k plynulému přenosu váhy na předek auta, zatímco odlehčená záď začne kontrolovatelně a plynule přecházet do lehké přetáčivosti. Lze si tím docela dobře zpestřit svezení ve chvíli, kdy zrovna nezáleží na nejrychlejším průjezdu zatáčkou a chcete se zrovna jen bavit. Ano, zábava za volantem - to je to, co tenhle vůz jako jediný z koncernových předokolek dokáže nabídnout v přijatelném množství. Naladění koncernového šasi je prostě konečně takové, jaké jsem ho chtěl vždycky mít. Bohužel zatímco podvozek je vypiplán téměř k dokonalosti, řízení si může podat ruku s tím u GTI. Stále je zbytečně lehké, kolem středové polohy dost málo strmé, o poněkud nesportovních rozměrech volantu z GTI nemluvě. Jasně, po pár desítkách kilometrů si zvykám a podvozek mi dává najevo, co je s volantem třeba udělat, aby auto jelo tam, kam chci, ale to neznamená, že je to v pořádku. Stále si tedy stojím za názorem, že koncernové řízení vyladili inženýři nejlépe u Leonu Cupra, i když ani tam nejde o optimální stav, jenž lze najít u Civicu Type R nebo Focusu ST. Co se brzd týče, Scirocco zdědilo soustavu s rychlým nástupem a dobrým dávkováním účinku, směrovou stabilitou ...a lehkou tendencí k vadnutí při opravdu nekompromisním jízdním stylu. I v téhle disciplíně tedy obstálo se ctí a brzdy jen doplňují povedený komplet.

Kompresor? Je tam!

Testovaný exemplář je vybaven motorem se zkratkou TSI na plastovém krytu. Tedy tím prapůvodním TSI z doby, než se začaly motory u VW dělit na ty, co nesou tuhle zkratku a na ty, co jsou označovány TDI. Má objem 1,4 l a dvoustupňové přeplňování - v nízkých otáčkách kompresorem, ve vyšších turbodmychadlem. Tohle sice není ta nejsilnější varianta (ta se do scirocca vůbec nedává), má pouze 160 koní, ale to už mi náladu zkazit nemůže, tím spíš, že je to vůbec první motor, u kterého nemusím přemýšlet, jestli tam náhodou ve fabrice nezapomněli ten kompresor namontovat. V nízkých otáčkách se ozývá jeho charakteristické kovové cvrlikání a vůz jako by se rozbíhal o chloupek ochotněji, než tomu bývalo u dříve testovaných téesíček. Možná za to může jen ten zvuk... ale možná že ne. Trochu se totiž změnil i charakter motoru. Nárůst dynamiky a síly je pochopitelně plynulý, akcelerace ale není ve spodní části spektra tak intenzivní, jak bych čekal. Solidní dynamiku vlastně poskytuje čtyřválec až od 4500 otáček, přičemž v 6500 je, jak se sluší na turbomotory koncernu, po všem.


 

Možná vás to namíchne, ale právě tahle vlastnost zkoušeného téesíčka je jedním z klíčů k jeho zábavnosti. Nutnost motor točit k intenzivním zážitkům za volantem totiž neodmyslitelně patří, na což se v současné turboéře trochu pozapomnělo. Ovšem problém trochu je, že to souvisí pochopitelně s potřebou poměrně častého řazení. A to už taková zábava není, ústrojí je totiž převzato z golfu a tak se sice mohu těšit z přesných a docela krátkých drah, rychlou změnu kvaltů ale opět sabotuje odpor středové polohy. Meziplyny moc nepomáhají a zápěstí mě od rázů při sportovním stylu řazení bolelo ještě týden. Ale věděl jsem, do čeho jdu, jen jsem si prostě nemohl pomoct. Tady alespoň vidíte, že mě řízení německého kupé opravdu hodně bavilo...

Německá fešanda

Ovšem jedním z největších kouzel zkoušeného auta je to, že dokázalo přesvědčivě skloubit příjemné svezení s přitažlivým vzhledem. Připadám si za volantem Volkswagenu Scirocco totiž asi podobně, jak by se cítila Jessica Alba ve výkladní skříni obchodu na Rodeo Drive jen ve spodním prádle. Pochopil bych, že se za mnou budou řidiči takhle otáčet, kdybych si to po silnici korzoval v otevřeném Lamborghini, ale vždyť jedu v sice hezkém, ale relativně obyčejném kupé od Volkswagenu. Zajímavé navíc je, že nebudím pozornost jen u prošedivělých tatíků za volantem kombíkových passatů - cítím i pátravé pohledy zpoza skel slunečných ray-banů řidičů BMW, zájem však projevují i lidé za volanty vozů ostatních značek a nemotorizovaní školáci s batohy kvapně sahají po mobilu s vestavěným foťákem.

Odpůrcům wolfsburské automobilky tedy asi nezbývá, než se smířit s tím, že tohle kupé (nebo snad hatchback?) asi nebude zas tak obyčejné. Jen je třeba se vnitřně vyrovnat s tím, že po otevření dlouhých bezrámových dveří usednete do interiéru, který jako by z oka vypadl tomu v Golfu. Což o to, z hlediska funkčnosti mu toho nelze mnoho vytknout, posaz je nízký a volant má široký rozsah nastavení, ale kokpitu chybí ten šmrnc, který má scirocco zvenku. Nachlup stejná (mají jen jiné švy) jsou i anatomická sedadla, která poskytují dobrou oporu ve spodní části zad, chybí jim ale vedení v horní části. Ale vzhledem k tomu, že nejde o úplně nekompromisní verzi, lze je považovat pro toto provedení za optimální. Ovšem je to další důkaz toho, že některé věci se asi u Volkswagenu zřejmě nikdy nezmění...

Otazníky na závěr

Nalijme si čistého motorového oleje: Volkswagen Scirocco patří, co se zábavnosti týče, v kompaktní třídě k těm nejlepším, byť Civic Type R to určitě není. Ale už samotný fakt, že při koupi široka budou hrát role i nějaké emoce, a ne chladný kalkul, jako v případě Golfu GTI, si zasluhuje, abychom kolem nového německého kupé chodili s respektem a po špičkách.

Zkoušené Scirocco oprášilo starou pravdu, že výkon není všechno, na druhou stranu ale vyvolává otázky, na které zatím nejsem schopen odpovědět. Bude podvozek stejně suverénní i u verze s výkonnějším, silnějším, ale těžším přeplňovaným dvoulitrem? Nepramení vyváženost auta z toho, že podvozek nemusí zápolit s nadbytkem hnacího momentu?

Na tyhle otázky odpoví až test verze s 2.0 TSI, který se snad podaří v dohledné době realizovat. Bez ohledu na jeho výsledek ale musím znovu zopakovat, že Scirocco 1.4 TSI je vážně velmi dobré auto.

První cena vozu549 900,- Kč (90 kW)
První cena vozu s testovanou motorizací599 900,- Kč (118 kW)
Základní cena testovaného vozu599 900,- Kč (118 kW)
Cena testovaného vozu vč. příplatků637 100,- Kč (118 kW)

Plusy

  • Posaz za volantem
  • Jízdní vlastnosti a ovladatelnost
  • Jízdní komfort
  • Atraktivní vzhled

Mínusy

  • Špatný výhled vzad
  • Odpor středové polohy kulisy při rychlém řazení
  • Příliš účinný posilovač řízení

Vydáno: 11. 06. 2009

Autor: redakce@auto.cz (AUTO.CZ)

Zdroj: auto.cz

Aktuální nabídka: Volkswagen Scirocco bazar